Azawakh - africký chrt

V průběhu existence azavaka mimo jeho africkou domovinu byl standard FCI několikrát upravován, naposledy zcela nedávno. Žádná z úprav bohužel nebyla postavena na empirickém výzkumu a důkazech, které poskytly výpravy do Afriky a importy afrických psů. Americký Azavak klub proto v roce 2009 přistoupil k vytvoření nového standardu, který by lépe odrážel skutečný vzhled azavaka tak, jak existuje po tisíciletí ve své domovině.

Další ze série článků o plemeni azavak, otištěný koncem roku 2014 v norském časopise Mynden - Chrti. Odvážná slova dlouholeté chovatelky azavaků, která zcela otevřeně hovoří o svých obavách o budoucnost plemene, kterému věnovala svou lásku i život.

Mé poděkování patří MVDr. Meissen a časopisu Mynden za jejich laskavé svolení přeložit a zveřejnit rozhovor za mém webu.

Krátké představení plemene azavak

Děkuji paní doktorce Marii Stanovoi za její laskavý souhlas vložit její článek na můj web a použít zveřejněné fotografie.

Článek poskytuje obrázek o historii a současnoti lovu s chrty a o jeho dopadech na populace divoce žijící zvěře.

Děkuji panu doktoru Robertovi Foleymu za jeho laskavé svolení přeložit a zveřejnit zde jeho příspěvek. Přestože kastrace není v naší zeměpisné oblasti tak rozšířená jako například v USA, majitelé psů se k ní uchylují stále častěji v domnění, že pomůže napravit nežádoucí chování psů, které ovšem velice často zavinili právě majitelé sami nesprávnou výchovou a přístupem ke psu. V případě kastrace azavaka – samce, pokud o ní majitel uvažuje, je třeba vzít v úvahu projevy chování, typické pro plemeno, jako je například určitá plachost, nedůvěra k neznámému a cizím lidem a zamyslet se nad tím, zda je kastrace ještě nezvýrazní. Praxe totiž ukazuje, že v případě tohoto plemene tomu tak bývá.

Překlad © Dana Kupková

Veškerá autorská práva k překladu vyhrazena

Disertační práce francouzského veterinárního lékaře F. Roussela z roku 1975, první skutečná studie plemene azavak, provedená v oblastech původu. Velice zajímavý "snímek plemene azavak v čase", práce z doby, kdy azavak přišel do Evropy.

Mé velké díky za možnost tuto práci zveřejnit v českém jazyce patří autorce překladu paní Daně Kupkové (azavaci Faranda Bohemia) a panu Oldřichu Kupkovi, který text pro zveřejnění zpracoval. Veškerá autorská práva k překladu jsou vyhrazena - v případě zájmu zveřejnit celou práci či citace z ní prosím požádejte o svolení a uvádějte autorku překladu - děkuji!

Zajímavý článek o funkci pátého prstu na předních končetinách, který se u nás chrtům a dalším psím sportovcům nejrůznějších plemen tradičně velice často po narození amputuje - prý proto, aby se předešlo zraněním při běhu. V některých zemích se tato amputace považuje za zmračení psa a uvažuje se o zákazu účasti psů s amputovaným pátým prstem na výstavách a kynologických akcích, jako je tomu u zvířat s kupírovanýma ušima a ocasem.

© M. Christine Zink DVM, PhD, DACVSMR

Jaká je budoucnost a funkce přírodních plemen v západní civilizaci? Měli bychom se pokusit pozměnit jejich vlastnosti tak, aby vyhovovaly našim ambicím a životnímu stylu? Máme právo měnit něco, co prokázalo svou dokonalost k původnímu účelu v průběhu tisíciletí své existence? Nebo jsme to naopak my, kdo by měl změnit přístup, projevit větší empatii a uchovat tato unikátní plemena jakožto dědictví minulosti?

Poděkování:

Děkuji paní Maryi Morales, předsedkyni Amerického azawakh klubu, a panu Dr. Werneru Röderovi, ABIS, za jejich laskavé svolení zveřejnit jejich články na těchto stránkách.

Za právo uveřejnit tento článek děkuji autorce, paní Dr. Dominique de Caprona. Mé díky patří rovněž paní Corine Lundqvist, ch.st. azavaků De Garde Epee, Francie, za zprostředkování kontaktu s autorkou.

I pro laika snadno pochopitelný článek o přístupu k chovu. V současnosti je proti vůli velké většiny milovníků a chovatelů plemene azavak ze strany některých kynologických činitelů ve Francii vyvíjen tlak na zúžení standaru plemene, což by přineslo snížení genetické rozmanitosti a s tím i zhoršení zdraví, kvality i délky života zástupců plemene azavak. Tento článek srozumitelně vysvětluje, proč jsou taková omezení nebezpečná a nemohou z dlouhodobého hlediska přinést žádnému plemeni nic dobrého.