Daoud Abdullah Abdullah (David Moore): Nový standard azavaka a otevřený dopis komunitě chovatelů azavaků z roku 2009
NOVÝ STANDARD AZAVAKA
HISTORIE
Lidem z afrického Sahelu a Jižní Sahary slouží azavak ke třem rozdílným, avšak neoddělitelně se prolínajícím účelům: jako hlídač, lovec a symbol společenského postavení. Tělesnou stavbu plemene ovlivňovala jak estetická kritéria sahelských kultur tak i drsné životní prostředí, ve kterém toto plemeno žilo v izolaci po tisíce let.
Foto ABIS
Celkový vzhled
Díky stavbě kostry, vyznačující se rovnými liniemi a extrémně otevřeným úhlením, působí azavak suchým a harmonickým dojmem. Azavak se zdá vysoký díky svým dlouhým nohám a relativně krátké zádi, je to ovšem středně velký pes, jehož průměrná kohoutková výška se pohybuje mezi 22 a 28 palci (55 až 71 cm) a hmotnost od 30 do 55 liber (13,5 až 25 kg).
Tolerance vysokých teplot
Azavak se svou stavbou těla skvěle adaptoval k životu v intenzívním horku pouště. Má suché ploché svalstvo šikmo přiléhající ke kostře, aby se tak maximalizovala ochlazovaná plocha těla. Kůži má tenkou a velmi dobře prokrvenou, která funguje jako chladič, ochlazující krev. Jeho srst je krátká a tělo postrádá přebytečný tuk. Díky celkové stavbě těla, úspornosti pohybu a schopnosti účinně vyzařovat nahromaděné teplo je azavak jak rychlý, tak i velice vytrvalý. Azavak je schopen štvát zvěř opakovaně i v extrémním horku.
Foto ABIS
Povaha
Azavak je typický pes jednoho pána a má vysoce vyvinutý teritoriální instinkt. Je podezíravý a vyhýbá se dotykům neznámých lidí a dokonce i po tisíciletích domestikace vykazuje rysy chování divokého psa. Je vysoce nezávislý a emočně přizpůsobivý, a může být také hodně citlivý a velice přítulný k těm, které si zamiluje. V sahelské kultuře si azavaka považují pro jeho „djikku”— intenzitu charakteru — jež se pokládá za známku ušlechtilosti. Extrémní přátelskost je netypická.
Foto ABIS
Hlava
Hlava je poněkud delší a spíše úzká, mozkovna se lehce rozšiřuje. Uši jsou sklopené a ploché, s poměrně širokou základnou, a jsou extrémně pohyblivé. Oči jsou posazené šikmo a daleko od sebe, čímž se optimalizuje zorné pole. Jsou velké a mají mandlový tvar, víčka jsou pigmentovaná a barva očí může být od tmavě hnědé až po světle jantarovou. Zuby jsou silné a velké, skus nůžkový. Nosní houba je pigmentovaná.
Alhamsiet, fena importovaná organizací ABIS v roce 2000
Krk
Krk je rovný, pohyblivý a vysoko nasazený. Přiměřená délka krku zvyšuje celkový dojem dlouhonohého psa s krátkou zádí.
Hrudní končetiny a hrudník
Kosti hrudních končetin jsou tenké a rovné, pevné, bez známky slabosti. Kohoutek je vyznačený, žebra dlouhá a plochá. Loket je výrazně níž než spodní linie hrudníku, hrudník nedosahuje na úroveň lokte díky velmi otevřenému úhlení ramenního kloubu. Hrudní kost je krátká a vzadu se prudce zvedá k vysoko vtaženému břichu, čímž dává vznik výrazně kýlovému tvaru. Kombinace těchto rysů posiluje obecně dojem celkové elegance a ušlechtilosti.
Foto ABIS
Pánevní končetiny
Kyčelní hrboly výrazně vystupují a záď se strmě svažuje. Strmý úhel zádě kopíruje strmý úhel lopatky. Kolena s výrazně otevřeným úhlením jsou posazená vysoko díky dlouhé holenní kosti, a hlezna nízko díky krátkému nártu. Kyčelní hrboly a končetiny azavaka jsou vertikálně v jedné linii, a postavení hlezna končetinám dodává v postoji srpovitý tvar, což je typické pro zvířata dobře adaptovaná k úspornému pohybu v prostředí pouště.
Bedra a hřbet
Horní linie sestupuje od hřebenu kyčelního ke kohoutku a vytváří dojem, že kyčelní hrboly jsou výš než kohoutek. Ve skutečnosti jsou kohoutek a kyčelní hrboly ve stejné výšce. Bedra jsou krátká, štíhlá a plochá.
Foto Ursula Arnold, ch.st. N´Shat-Ehad
Tlapky
Azavak mívá takzvanou kočičí tlapku, silnou, střední velikosti, a články prstů jsou výrazně klenuté.
Pohyb
Pohyby jsou pružné, půvabné a účelné, a vyjadřují určitou nespoutanost, která je odrazem primitivního původu plemene. Pohyb v ramenou a kyčlích je volný a umožňuje energický pohyb. V klusu se tlapky jen lehce zvedají nad zem, bez zbytečně vysoké akce. Zadní končetiny došlapují přímo pod střed hřbetu a vytvářejí pružný vyrovnaný krok. Díky svému vertikálnímu formátu je Azavak schopen cvalu ve výrazně vzpřímené pozici se dvěma letovými fázemi.
Foto ABIS
Srst
Srst je krátká a jemná a na břiše může chybět.
Ocas
Ocas je tenký, ke špičce se zužuje, je nízko nasazen a dosahuje ke hleznům. Je pokrytý stejným typem srsti jako tělo. Ocas může být zatočený, ale přednost se dává ocasu srpovitého tvaru.
Zbarvení
Přípustná je jakákoliv kombinace barev a znaků, včetně znaků chybějících.
Nový standard
Otevřený dopis Daouda Abdullaha Abdullaha světové komunitě chovatelů a majitelů azavaků.
4. února 2009
Drazí přátelé, rád bych podrobněji vysvětlil, proč jsme vytvořili nový a doufejme vylepšený standard azavaka – standard, který se liší, v mnoha ohledech zásadně, od dokumentu, vypracovaného autory standardu azavaka, který byl přijat, zveřejněn a má podporu Federation Cynologique Internationale (FCI).
Tagola, fena impotovaná ABIS v roce 2007 do ch.st. Agg Amaias
(c) Christiane Thier-Rostaing
Naše motivace pro vytvoření nového standardu pramenila především z přesvědčení, že standard FCI je (a) zastaralý, a (b) nepopisuje uspokojivě azavaka tak, jak existuje dnes a jak existoval historicky ve své domovině. Francie je patronátní zemí azavaka uznanou FCI, ale nenechme se mýlit: Afrika byla kolébkou tohoto plemene a je jeho jak historickou tak i současnou domovinou. Všichni azavaci, včetně jedinců odchovaných mimo Afriku, jsou svým původem psi afričtí.
Tagola, fena impotovaná ABIS v roce 2007 do ch.st. Agg Amaias
(c) Christiane Thier-Rostaing
Měli jsme štěstí, že jsme při vytváření nového standardu mohli využít výhodu – výhodu, která v době, kdy byl vypracován první standard, neexistovala – mohli jsme náš úsudek postavit na terénním výzkumu, který provedla organizace The Association Burkinbé Idi du Sahel (ABIS), jehož cílem byli psi a lidé v oblasti původu azavaka, v sahelské oblasti Západní Afriky (současné státy Mali, Burkina Faso, Niger a Jižní Alžírsko).
Uvedu něco z historie prvního standardu azavaka vytvořeného v západním světě a jeho pozdějších úprav.
Tagola, fena impotovaná ABIS v roce 2007 do ch.st. Agg Amaias
(c) Christiane Thier-Rostaing
Autoři prvního standardu azavaka byli členové francouzského Sloughi klubu v sedmdesátých letech, kteří ho vytvořili podle pouhých sedmi původních jedinců, přivezených do Francie ze Sahelu. Nyní je již všeobecně známo, že většina, pokud ne všichni tito psi, kteří byli do Francie přivezeni (většinou francouzskými úředníky, vracejícími se do Francie, když Francie ztratila politický vliv v oblasti bývalé francouzské koloniální západní Afriky), pocházeli se stejné oblasti a pravděpodobně byli úzce příbuzní. Tuto domněnku odráží a podporuje i skutečnost, že tito jedinci byli relativně homogenní, pokud jde o jejich tělesnou stavbu, zbarvení a znaky.
(c) Christiane Thier-Rostaing
Příklad vynikajícího chovatelského rozhodnutí začlenit africkou fenu Tagolu do evrospkého chovu: zleva-evropský odchov, vynikající žíhaný pes Bastien´s Wanjala z chovu paní Sylvie Gaischnek z Rakouska, držitel nespočtu úspěchů jak na poli výstavním tak i coursingovém a dostihovém, se stal otcem vrhu africké feny Tagoly (druhá zleva) v ch.st. Agg Amaias paní Christiane Thier-Rostaing z Německa. Vpravo jsou pes a fena z jejich vrhu - Faara Fiddat a Fouad Agg Amaias.
Z nejrůznějších důvodů – některých praktických a jiných čistě politických – se autoři prvního standardu zaměřili hlavně na vymezení charakteristik, které by pro výstavní rozhodčí FCI jasně odlišily azavaka z jižní Sahary a Sahelu od sloughi ze Severní Afriky a psů typu saluki ze Středního Východu. V době, kdy byl do Evropy dovezen azavak, byly sloughi a saluki již uznanými samostatnými plemeny, pevně zakotvenými v západních kynologických klubech a plemenných knihách. Zpočátku byl vlastně azavak považován za typ sloughi, kterému se říkalo Tuareg Sloughi, zatímco jiní zase tvrdili, že jak sloughi tak i azavak jsou v podstatě krátkosrsté variety saluki. Úpravy byly zavedeny evropskými chovateli s politickým vlivem, aby byl standard šitý na míru jejich odchovům(například popis „spodní linie kýlovitého tvaru“ byl změněn za „zaobleného tvaru“).
Agg Amaias Fandou Kireé, syn Tagoly a Bastien´s Wanjaly
(c) Christiane Thier-Rostaing
My, a s námi mnoho dalších, věříme, že standard FCI obsahuje tolik chyb a vynechává tolik důležitých charakteristik, částečně v důsledku toho, že byl vytvořen podle omezeného vzorku pouhých sedmi jedinců, a také z důvodu tehdejšího politického prostředí a rovněž jen proto, že chyby se prostě dělají, že pokud se budeme držet jeho doslovným zněním, dojde v budoucnu k ohrožení zdraví a dlouhověkosti azavaka chovaného v západním světě. Ke cti několika evropských chovatelů slouží skutečnost, že se pokusili o úpravy, které by standard FCI vylepšily, ovšem jejich návrhy byly zamítnuty. Tito chovatelé svedli obtížnou bitvu a zasluhují si náš respekt. Uvědomili si, že přísné dodržování nesprávného standardu a posuzování psů na základě jeho dogmatického výkladu způsobilo a nadále způsobuje celkovou změnu plemene; dochází k nenápadnému posunu dál a dál od původního afrického typu. V současnosti to již dospělo tak daleko, že podobnost některých v západním světě odchovaných azavaků (zvířat odchovaných speciálně k tomu, aby „vítězili“ na výstavách a tak šířili pýchu, věhlas a ego svých chovatelů) se psy ze Sahelu je pouze povrchní.
Agg Amaias Fouad, syn Tagoly a Bastien´s Wanjaly
(c) Christiane Thier-Rostaing
Vraťme se ale k historii…
Chov azavaka mimo sahelskou oblast byl založen na pouhých 13 původních psech, přivezených z Afriky do Evropy v sedmdesátých letech a počátkem let osmdesátých. Od samého začátku byli tito psi kanonizováni, prohlašováni za ty jediné a pravé, skupinou osob, kterou lze nazvat elitářskou klikou chovatelů a majitelů azavaků, kteří považovali pouze těchto 13 psů za „čistokrevné“ a všechny ostatní psy ze Sahelu – jak jedince žijící v Africe tak i mimo ni – za „nečistokrevné“. To mělo za důsledek obecný odklon chovatelů od začleňování jakéhokoliv jiného genetického materiálu než bylo těchto 13 azavaků do jejich chovatelských programů. Výsledek takového přístupu se ukázal pro plemeno chované v západním světě jako dosti nešťastný.
Tagola se svou dcerou Faara Fiddat Agg Amaias (otec Bastien´s Wanjala)
(c) Christiane Thier-Rostaing
Na použití těchto prvních 13 azavaků byly založeny tři linie: francouzská (založená na 7 jedincích), jugolávská (založená na 3 jedincích, přičemž ještě ke všemu dva z těchto tří jedinců byli sourozenci) a Coppého linie (založená na 3 jedincích). Linie Coppého vznikla později než linie francouzská a jugoslávská a dala by se k nim považovat za nepříbuznou. Coppého linie byla ve skutečnosti začátkem nové vlny importů, ve které pokračovala organizace ABIS. Jedinci Coppého linie už v současnosti patří také mezi ty „kanonizované“, protože jsou již silně zastoupeni v západních chovatelských programech. Další importy ze Sahelu z konce osmdesátých let, které byly dovezeny ve stejné době jako Coppého psi, byli v chovu používaní méně, zejména kvůli svému stigmatu určitým způsobem „nečistokrevných“ psů.
Agg AmaiasFehed, syn Tagoly a Bastien´s Wanjaly
(c)FotoMelle
Intenzívní liniová plemenitba, založená hlavně na těchto 13 psech, vedla nejen k posunu v typu, což lze relativně jednoduše napravit, ale také k některým vážným zdravotním problémům na západě odchovaných psů. Zvláště dědičná vrozená epilepsie téměř zničila jugoslávskou linii, dokud v sobě chovatelé těchto psů z „čistokrevné linie“ nenašli ochotu použít do svého chovu psy z druhých linií. Teď již neexistuje „čistá“ francouzská nebo „čistá“ jugoslávská linie. Naštěstí se nyní všechny tři linie kříží mezi sebou a do chovu bylo použito několik „nových afričanů“, psů ze Sahelu, díky čemuž se rozšířila genetická základna a možnosti pro budoucí chov. Někomu to bude připadat naprosto pochopitelné a rozumné, přesto zde raději uvedu jako příklad toho, co se může stát, když se budeme pokoušet chovat na nedostatečném počtu jedinců, graf z článku Elisabeth Naumann z roku 2003 o ztrátě předků, způsobené nepřerušovanou liniovou plemenitbou. Zcela jasně ukazuje nebezpečný trend efektu „hrdla láhve“.
Obrázek 1: © 2003 Elisabeth Naumann: “Koeficient příbuzenské plemenitby (IK) ve srovnání s Koefeicientem ztráty předků (AVK) ve francouzském chovu azavaků”
Agg Amaias Fa´izah, dcera Tagoly, fenka s nespočtem výstavních i sportovních úspěchů, německá šampionka pro krásu a výkon
Fa´izah se nedávno stala matkou prvního, velice krásného vrhu v německé ch.st. Harzawakh´s "A"
Harzawakh´s Afiya
Harzawakh´s Ashanti
(c) Nicole Weber, ch.st. Harzawakh´s
Organizace AZCA vyjadřuje svou velkou podporu práci výše uvedené ABIS, neziskové organizace zaměřené na studium původních psů a pomoc lidem, kteří je v Sahelu chovají. Jsme rovněž vděčni ABIS za veškerou práci, kterou v zájmu plemene azavak odvedla, a zvláště za to, že přivezla většinu nedávných importů, původních psů ze Sahelu. Od svého založení ABIS zorganizovala 15 expedic do Sahelu a další a možná i poslední expedice odjede v únoru 2009. Věříme, že ABIS najde způsob, jak pokračovat v dovozu jedinců z oblasti původu, přestože import se stává čím dál obtížnějším (například štěňata se už nemohou dovážet přímo z Afriky do Evropy díky až příliš přísným podmínkám pro import, zavedeným Evropskou unií). Rovněž podporujeme a vyzýváme k inteligentnímu začleňování těchto psů do západního genofondu plemene, protože také věříme, že zdraví a dlouhověkost plemene za Západě závisí na pokračujícím a zvyšujícím se používání psů ze Sahelu do chovu.
Druhá generace potomků africké feny Tagoly - rodiče Agg Amaias Faara Fidat a Tombouktou´s Sahel, odchovaná v chovatelské stanici Agg Amaias: Agg Amaias Huwaidah
(c) Christiane Thier-Rostaing
Skutečnost je bohužel taková, že využívání sahelských psů v chovu je problematická, ne-li extrémně obtížná, především proto, že standard FCI dostatečně neodpovídá psům odchovaným chovateli ze Sahelu, jež jsou korektním a naštěstí dostupným zdrojem původního chovného materiálu.
Vzhledem k tomu, že bylo nanejvýše obtížné provést sebemenší a nezbytná zlepšení standardu FCI, rozhodli jsme se, že nejlepší bude vytvořit standard nový: standard vycházející z rozsáhlého empirického pozorování psů v Africe a z rozhovorů s jejich tradičními chovateli. Standard AZCA byl vytvořen tak, aby pokryl co největší rozsah fenotypu a tím i genotypu, a popsal by v celé šíři typické jedince, vyskytující se v Sahelu, a rovněž by poskytl základní údaje o kulturním kontextu a životních podmínkách, jež daly vznik jedinečným vlastnostem plemene.
Druhá generace potomků africké feny Tagoly, pes Tombouktou´s Jattay - rodiče Agg Amaias Fehed a Tombouktou´s Amazzal (která je sama potomkem Djanga, afrického importu)
(c) Dr. Gabriele Meissen
Věříme, že vytvoření nového standardu, vycházejícího z empirického výzkumu, byl ten nejkonstruktivnější přístup. Zveme vás všechny, abyste si náš nový standard azavaka přečetli a prostudovali. Jeho výklad se bude bezpochyby lišit, a je třeba mít na paměti, že standard by měl být považován pouze za jeden z nástrojů k většímu porozumění a pochopení plemene.
Tombouktou´s Jufayyar at Afrikamoon
Druhá generace potomků africké feny Tagoly, "J" vrh Tombouktou´s, rodiče Agg Amaias Fehed a Tombouktou´s Amazzal (která je sama potomkem Djanga, afrického importu)
(c) Dr. Gabriele Meissen
Druhá generace potomků africké feny Tagoly, sourozenci z "K" vrhu Tombouktou´s Dr. G. Meissen z Německa - rodiče Agg Amaias Fehed a Tombouktou´s U´Tidet.
(c) Dr. Gabriele Meissen
Proto žádáme, aby každý standard odpovídal skutečným potřebám nás, přátel plemene azavak, kteří vyvíjíme společné úsilí k uchování tohoto starobylého a ušlechtilého plemene.
Nádherně stavěný pes Wasim Ak Ilaman, odchovaný Dr. Michaelem Racklem, druhá generace po afrických importech ze strany matky i otce - feně Kela a Sikara
(c) Jana Vrbacká
_____________________________________________________________
Daoud Abdullah Abdullah (David Moore) – V mezinárodní komunitě chovatelů a majitelů azavaků velice známý chovatel. Jeho cílem je odchovávat psy tak, aby pomáhal zvyšovat povědomí o původním azavakovi a jeho oblibu. V průběhu let choval pod těmito názvy chovatelských stanic: Al Ifriqiya; Idyiiat-es-Sahel; n Aidhan wa n´Tafouk.
AZCA - Azawakh Club of America (Americký azavak klub, založený v roce 1998)
ABIS – nezisková organizace, zaměřená na podporu plemene azavak a etnik sahelské oblasti, které azavaka chovají.
Výběr fotografií: Daoud Abdullah Abdullah (fotografie ABIS) a Jana Vrbacká
Komentáře k fotografiím: Jana Vrbacká
Překlad: Jana Vrbacká
Poděkování: Mé díky patří panu Daoudovi Abdullahovi Abdullahovi za svolení jeho text přeložit, zveřejnit a doplnit fotografiemi. Dále chci poděkovat paní Christiane Thier-Rostaing za svolení použít ilustrační fota z jejího soukromého archívu, paní Penny Karaspilios za poskytnutí snímků jejího krásného Feheda, Nicole Weber za snímky neuvěřitelné Fa´izah a ukázku jejích potomků, a Dr. Gabriele Meissen za fotografie jejích odchovů. A samozřejmě organizaci ABIS za vše, co pro moje zamilované plemeno dělá.
