Luneččiny příběhy: Koza
Příběh o socializaci azaváčka ve městě Brně, psáno v hantecu:
Socializaca štěnca kozó
Tudle sme vyrazili z Žabin káró do štatlu, že jako pudeme na Špilas a vememe čokle a štěndo, vyvětráme kostru a vokážeme štěncovi Brnisko. Bejvá tam samá koc a borec a hafo čoklů, což je dobrý, aby se malé Lunec naučil nemít z nich fedry. Zoncna už nerumplovala a tak sme dali Lunec na špagát a naklapali do parku.
Jak tak korzujeme, najednou Akha stojí a háže čučku do kopca. Á, nějaké čokl tam bude, kómu. Aji děda Tari se chystá vzít kramle do toho kopca. Čubrním jak pošuk: na kopcu stojí bílý zvíře s velkýma lupeňama. Že by ňákej podengáč? No todle negómu… nemám sice čočmeny, ale todle… uprostřed štatlu si to korzuje kozena. Nikde kolem žádné borec, ke kterýmu by patřila. Řvu na Akhu, neb ta kozenu uloví nebo zramuje raz dva. Luis Akhu veme na špagát, já držím štěnca, a najednou kozena šup z kopca dolů za nama. Děda Tari, velké borec, bafe a chce kozenu zahnat. Ta se nedá a chce ho trknót. Řvu na Tareca, ať kozenu nechá, neb je sice velké borec, ale staré, a dyš mě do něho kozena drcne, bude po Tarecovi. Malé Lunec negóme, co se děje, hópe na špagátě, že je to jako sranda. Kozena de za nama skoro až ke káře, ale pak konečně veme kramle a zdejchne se ve křách.
Že potkáme kozenu uprostřed takovýho světovýho štatlu jako je Brnisko, to mi teda gebeňa nebere! Jó dyby to bylo na Pryglu, no to jo, to bych ještě gómala...
Překlad do českého jazyka:
Socializace štěňátka při setkání s kozou
Onehdy jsme vyrazili z Žabovřesk autem do centra města. Náš plán byl zajít do parku na Špilberk, vzít pejsky a štěňátko, projít se a ukázat štěňátku Brno. Bývá tam spousta paniček a páníků s pejsky, což je dobré, aby se Lunečka naučila se jich nebát. Sluníčko už tak nepálilo, a tak jsme vzali Lunečku na vodítko a vyrazili do parku.
Jak se tak procházíme, Akha se najednou zastaví a hledí do kopce. Aha, asi tam bude nějaký pejsek, myslím si. Do kopce se chystá vyrazit i dědeček Tari. Koukám jak blázen: na kopci stojí bílé zvíře s velkýma ušima. Že by to byl podenko? Tak tohle nechápu… sice nemám brýle, ale tohle… uprostřed města se prochází koza. Nikde blízko nebyl nikdo, ke komu by patřila. Volám na Akhu, protože ta by kozu dokázala ulovit nebo jí ublížit jedna dvě. Luis vezme Akhu na vodítko, já držím štěňátko, a vtom najednou se koza spustí z kopce a běží k nám. Děda Tari, odvážný chlapík, zaštěká a chce kozu zahnat. Ta se nedá a snaží se ho trknout. Volám na Tariho, aby kozu nechal být, protože je to sice odvážný pejsek, ale už starý a kdyby do něho koza strčila, ublížila by mu. Malá Lunečka nechápe, co se děje, poskakuje na vodítku, že je to jako nějaká legrace. Koza nás doprovází téměř až k autu, ale pak konečně uteče a zmizí v křoviscích.
Že potkáme kozu uprostřed světové metropole jako je Brno, to tedy nechápu! Kdyby se to přihodilo třeba na Brněnské přehradě, to bych ještě pochopila...
(c) Jana Vrbacká, obě verze
