Azawakh - africký chrt

Luna, černý kredenc a rasová čistota

Tenhle černý kredenc jsem nechala zrestaurovat před dvěma lety. Je v naší rodině už od II. světové války, ale je ještě o něco starší. Je to dědictví... dědictví, o které nikdo nestál. Prostě nám zbyl jen proto, že nezůstal nikdo, kdo by si ho vzal zpět.

Kredenc patřil rodině manželky mého prastrýce. Byli Židé. Manželka mého prastrýce, Marie, byla lékařka, stejně jako její manžel Vladimír. Narodil se jim syn zrovna v době, když začala válka. Po německé okupaci, když začaly platit nacistické zákony, měla taková smíšená manželství dvě možnosti: buď se mohli dát rozvést, a do koncentračního tábora šel společně se svými dětmi pouze ten z manželů, který byl židovského původu, a druhý z manželů se zachránil. Nebo také mohli držet při sobě, a v takovém případě skončila v koncentráku a pracovním táboře celá rodina.

Když se blížil den transportu Mariiny rodiny do Terezína, rodina se rozhodla uskladnit svůj majetek u přátel a nežidovských příbuzných s tím, že až se válka přežene, vyzvednou si své věci zpět. Několik kusů jejich nábytku skončilo u mého dědečka na půdě. Marie měla velice starou babičku, která si přála zemřít doma v klidu. Necítila se už dost silná na to, aby prošla hrůzou transportu a koncentráku. Požádala Marii, lékařku, aby jí pomohla odejít ze světa. Marie babiččino přání vyplnila.

Vladimír se s Marií nerozvedl. Poslali ho do pracovního tábora. Našel v sobě dost odvahy a naplánoval útěk. S pomocí své sestry, která padělala své vlastní osobní dokumenty, aby je Vladimír mohl na útěku používat, se mu podařilo z tábora uniknout a připojit se k místnímu partyzánskému oddílu. Ještě několik měsíců potom jeho sestra spávala s ostrým nožem u postele, aby si podřezala žíly, pokud by si pro ni přišlo Gestapo.

Lékař z vesnice, kde bydlel můj dědeček, vydal falešný úmrtní list pro Mariina a Vladimírova synka, aby ho nacistické úřady považovaly za mrtvého a nezlikvidovaly ho v koncentračním táboře proto, že byl poloviční Žid. Chlapeček prožil válku u mého dědečka s falešnou totožností.

Marie a všichni její příbuzní byli transportováni do Terezína. Marie tam prožila dlouhé měsíce a na rozdíl od všech svých příbuzných přežila. Válka skončila těsně před jejím transportem do Osvětimi.

Marie se vrátila domů ke svému muži a synkovi. Nesla si v sobě ale obrovské trauma z prožitého utrpení, jehož byla svědkem po tak dlouhou dobu. Trauma ze ztráty celé své rodiny. Pokusila se začít znovu žít. Narodilo se jí druhé dítě. Rány na její duši ale byly příliš hluboké. Nedokázala s nimi žít. Spáchala sebevraždu.

Černý kredenc nechtěl nikdo zpátky. Zůstal u nás, malý střípek historie, která se dotkla lidských životů.